Paradox

Kulturní akce, na ty mě užije. Pokud se navíc vyskytne možnost je navštívit zadarmo, beru ji všema deseti! A protože si umím vybrat správné kamarády, minulou neděli jsem strávila na festivalu Mezi ploty…

Šťastná výherkyně lístků Máťa mě dlouho přemlouvat nemusela. Navnadila mě na kvalitní ska kapely a nakonec jsem jí ještě na revanš slíbila pivo… V neděli jsme tedy vyrazily směr Bohnice (přes mírné obavy, že tam netrefíme, a silné obavy, že si nás tam nechají =). Rozmanitost návštěvníků, jež stejně jako my houfně vytahovali vstupenky a nastavovali ruce k okroužkování žlutým náramkem, nás trochu uklidnila. Za největší blázny rozhodně nebudeme.

Kolem nepřeberného množství stánků jsme došly k prvnímu pódiu, na němž zrovna skotačila Bára Zemanová. Jako účastnici soutěže SuperStar jsem si ji představovala tak trochu odbarvenou a popíkovou, což nebyla. Vlastně to docela pěkně roztáčela, na čemž jsme se s Marťou shodly obě. Po jedné písničce jsme ji ovšem opustily, neboť jsme měly vlastní časový plán. Od 13:30 Tleskač (klasika ska) na scéně číslo tři, ve 14:30 Southpaw (podle kamaráda Taddyho, který dorazil též, ucházející rockeři) na scéně dva, po nich na stejném místě Roe-deer (ti mě zaujali ve festivalových novinách svým rockově-emo vzhledem) a od 17:30 Sto zvířat (ska a strašná sranda) na scéně tři.

Tleskače jsme uvítaly vsedě na trávníku, po několika prvních tónech ale většina publika vstala a začal obvyklý podpódiový tanec. Vystoupení kapela zpestřovala různými vtípky a nálada při vystoupení byla výborná (Taddy dokonce mával do rytmu hudby reklamním balonkem =).

Cestou na Southpaw jsme okukovaly stánky, které nabízely nejen jídlo a oblečení, ale i časopisy (ty byly zdarma, čehož jsem využila). Druhá, rocková scéna, byla o něco větší, a prostor před ní byl také rozlehlejší. Uvelebily jsme se s Máťou na trávě a čekaly na ten Taddym vychvalovaný zázrak. Nakonec nás ale víc než Southpaw nadchla pochoutka zvaná „trdelník“, za jejíž sladkou vůní jsme se po pár písničkách vydaly.

Ač byla Máťa kvůli zklamání z jejich předchůdců poměrně skeptická, nakonec jsme se vrátily shlédnout a poslechnout si kapelu Roe-deer. Šla kvůli mně a já kvůli jejich bubeníkovi, který nevypadal vůbec špatně =) U zábran pod pódiem jsme strávily celé jejich vystoupení, Máťa (podle očekávání) znuděně zívajíc a já nadšeně trsajíc. „Nemělo to žádnou šťávu,“ postěžovala si mi po patetickém závěru vystoupení, kdy bubeník demonstrativně odhodil paličky a zpěvák mrsknul svou kytaru do bicích, načež doslova uprchli z pódia. Rozhodla jsem se, že jí konečně koupím to pivo.

Cestou zpět na třetí scénu jsme okukovaly stánky a nedopatřením jsme zahlédly i kousek jakéhosi divadelního představení, jež se ( nebo aspoň ta část, kterou jsme viděly) sestávalo převážně z nadávek. Po kelímku nealko piva jsme se narvaly pod pódium třetí scény, na němž právě poskakovala banda rádoby rockerů s inteligentním názvem The Prostitutes. Tentokrát jsem zívala i já, ale fanouškům se tahle parodie na americké Green Day očividně zamlouvala.

Zvířata naklusala na pódium za nadšeného řevu nedočkavých fandů, jež se změnil v zoufalé vytí ve chvíli, kdy začali ladit nástroje a hlasy. Po ladění, které nám připadalo jako věčnost, se zpěvák s úšklebkem chopil mikrofonu. „Hrála vám kapela Sto zvířat, byli jste skvělí, takže nashle zase za rok!“ vybalil drsný kameňák, jež nás na chvíli zbavil dechu. Když jsme zase mohli dýchat, publikem zaznělo osvědčené: „Ještě jednu! Ještě jednu!“ což Zvířata odměnila uznalým smíchem a okázalým nástupem na scénu. Bylo to to nejpohodovější a nejzábavnější vystoupení, jaké jsem ten den zažila. Po poslední písničce zaznělo s nadějí opět: „Ještě jednu! Ještě jednu!“ – „Zbláznili jste se? Na festivalech se nepřidává!“ informoval nás zpěvák nadšeně a na důkaz svých slov nechal znovu nastoupit celou kapelu.

Po přídavku jsme s Máťou vyrazily k domovu. Cestou mezi stánky jsme narazily na Taddyho, který Zvířata úspěšně prošvihl, zato se ale chlubil novým tetováním (trvanlivost tři dny od namalování ;) Na Mátiny stížnosti ohledně Southpaw odvětil, že je zřejmě poslouchal v podroušeném stavu. Nakonec jsme neodolaly ani my dvě a každá z nás si pořídila malý suvenýrek na památku. Na závěr můžu všem, kdo ještě neměli tu čest, vřele doporučit návštěvu dalšího ročníku Mezi plotů – stojí to za to…