Do třetice z Varů
5. 7. 2007
Nad Karlovými Vary se nám stáhly mraky, přišel déšť a kinosály praskají ve švech. V prostorech hotelu Thermal se zvýšila koncentrace lidí, známých osobností nevyjímaje. Festivalová nabídka přestává dostačovat, oznámení o projekcích nad plán přibývají závratným tempem a lístky jdou skutečně na dračku (prodalo se jich už přesně 115 867). Několik kousků se nám však přece jen podařilo uzmout a obohatit sebe i vás o další filmové zážitky
Šťastný život
O problémech s ústavní péčí v ČR už asi každý někdy slyšel. I v Maďarsku jsou dětské domovy přeplněné. O tom, že není tak strašné přežít dětství v ústavu, jako spíš posléze vstoupit do normálního života, vypráví maďarský snímek Šťastný život. Hlavním hrdinou je romský mladík Attila, bývalý chovanec dětského domova. Na první pohled by mohl být šťastný. Má byt, práci a přátele. Co mu ale schází, je vlastní identita, pocit že odněkud pochází a někam patří. Ani pátrání v úřední dokumentaci, se kterým Attilovi pomáhá bývalý vychovatel, nemá efekt, hrdinovu depresi spíše prohlubuje. Konfrontace s nepochopením vychovatele, životem v rodině Attilova kamaráda i útržkovité vzpomínky na dětství s rodiči nakonec doženou hlavního hrdinu k zoufalému činu...
Vyprávění o hledání vlastního místa pod sluncem se může pochlubit nejen silným příběhem, ale i působivým zpracováním. Tento debut režiséra Árpáda Bogdána byl na Týdnu maďarského filmu oceněn za nejlepší hudbu a jako nejlepší první film. A je nutno uznat, že působivá a impozantní hudba bezvadně dokresluje příběh.
Kupředu levá, kupředu pravá
Kromě klasických filmových příběhů je na 42. MFF v Karlových varech také zastoupen další důležitý žánr – dokument. Takové filmy jsou rozprostřeny po různých sekcích a tak není úplně snadné hned zjistit, kam na dokumentární film zajít. Zástupcem české produkce je letos mimo jiné Linda Jablonská se svým snímkem Kupředu levá, kupředu pravá. Kamera se střídavě zaměřuje na „běžný život” v politických komunitách mladých lidí. Diváci tak nahlédnou třeba na přípravu Prvního máje pod hlavičkou Komunistického svazu mládeže, nebo na slavnostní kongres Mladých konzervativců. Film je naprosto přímým svědectvím o nastupující generaci, která se zajímá o politiku a veřejný život. Teenageři a dvacátníci tu otevřeně hovoří o svých možných postech v budoucím životě („Asi to ministerstvo vnitra. Nebo možná něco ekonomickýho, mám vystudovanou tu střední ekonomku. Nebo i to zdravotnictví by mi šlo.”) a také se v dokumentu vzájemně, byť ne z očí do očí, přou o minulosti („Mně by se vopravdu líbilo žít si za tý sovětský okupace, za normalizace hezky v paneláku, chodit do práce a milovat Sovětskej svaz.”) . Zanícenost a ideologická slepota je tu zřejmá z obou nesmiřitelných táborů. Jedni si vylepují portrét Václava Klause i na záchod, ti druzí zase vzývají Lenina, Che Guevaru i Stalina. Lindě Jablonské se podařilo vstoupit do dost neznámých vod a syrově a přitom zcela nezávisle vylíčit, jak komicky můžou znít „velká” a vážně míněná politická slova z mladých úst – a je docela jedno, jestli jsou ta ústa rudá nebo modrá.
Děs, který je stále s tebou
Ironicky a metaforicky zároveň vyznívá také nový ruský soutěžní film běloruského režiséra Arkadije Jachnise s názvem Děs, který je stále s tebou. V provinčním ruském městě spolu žijí v malém bytě nedostudovaný psycholog Varzumov a učitelka němčiny Lera. Jednoho dne se k nim znenadání nastěhuje pětimístné ozbrojené armádní komando. Varzumov se vojáky snaží vystrnadit, ale postupně spíše podléhá jakémusi ošálení – nic nechápe a myslí si, že chápe vše – a zároveň se stává nadšeným obdivovatelem nejvyššího představitele nezvaných hostů v uniformě. Příběh dále komplikuje jeho apatická manželka, která v zoufalství vidí spásu ve vstupu do církve. Snímek je velmi symbolický a metaforický, má v sobě jakési poselství, které ale není lehké pochopit (zpravodajové DTA se na vyznění filmu neshodli). Každopádně ale patří k nejzajímavějším a nejvýraznějším uměleckým filmům z poslední doby – i proto, že pochází ze země, která momentálně řeší, na jakou stranu se ve svém vývoji vydá. Podobně se totiž rozhodoval filmový hrdina Varzumov ve výborném podání herce Jurije Nifontova.
Fotbal a cena diváků
Ale nejsou jen vážné věci na festivalu. Mezi příjemná odlehčení bude zajisté patřit charitativní fotbalový zápas mezi zástupci města Karlovy Vary a týmem Real Top, jehož mužstvo budou tvořit například režisér David Ondříček, muzikant Jan P. Muchow, herec Jiří Mádl, anebo výkonný ředitel MFF KV Kryštof Mucha.
Pokud si myslíte, že řadový návštěvník festivalu je něco jako kapka v moři, moc se pletete. Díky divácké ceně deníku Právo rozhodují o jednom s oceněných filmů i běžní diváci. První je aktuálně Harold a Maud, přes třicet let starý americký snímek, jehož představitel hlavního hrdiny Bud Cort je jedním z letošních festivalových hostů. Ale ještě není nic ztraceno, takže pokud jste na festivalu, nezapomeňte po každé projekci hlasovat. Třeba zvítězí právě „váš“ film.
To je pro dnešek vše, musíme běžet, jinak nás všude předběhnou baťůžkáři. A navíc nás už z toho koukání na stříbrné plátno bolí všechny čtyři oči.
Z press centra hotelu Thermal
Anča a David
O problémech s ústavní péčí v ČR už asi každý někdy slyšel. I v Maďarsku jsou dětské domovy přeplněné. O tom, že není tak strašné přežít dětství v ústavu, jako spíš posléze vstoupit do normálního života, vypráví maďarský snímek Šťastný život. Hlavním hrdinou je romský mladík Attila, bývalý chovanec dětského domova. Na první pohled by mohl být šťastný. Má byt, práci a přátele. Co mu ale schází, je vlastní identita, pocit že odněkud pochází a někam patří. Ani pátrání v úřední dokumentaci, se kterým Attilovi pomáhá bývalý vychovatel, nemá efekt, hrdinovu depresi spíše prohlubuje. Konfrontace s nepochopením vychovatele, životem v rodině Attilova kamaráda i útržkovité vzpomínky na dětství s rodiči nakonec doženou hlavního hrdinu k zoufalému činu...
Vyprávění o hledání vlastního místa pod sluncem se může pochlubit nejen silným příběhem, ale i působivým zpracováním. Tento debut režiséra Árpáda Bogdána byl na Týdnu maďarského filmu oceněn za nejlepší hudbu a jako nejlepší první film. A je nutno uznat, že působivá a impozantní hudba bezvadně dokresluje příběh.
Kupředu levá, kupředu pravá
Kromě klasických filmových příběhů je na 42. MFF v Karlových varech také zastoupen další důležitý žánr – dokument. Takové filmy jsou rozprostřeny po různých sekcích a tak není úplně snadné hned zjistit, kam na dokumentární film zajít. Zástupcem české produkce je letos mimo jiné Linda Jablonská se svým snímkem Kupředu levá, kupředu pravá. Kamera se střídavě zaměřuje na „běžný život” v politických komunitách mladých lidí. Diváci tak nahlédnou třeba na přípravu Prvního máje pod hlavičkou Komunistického svazu mládeže, nebo na slavnostní kongres Mladých konzervativců. Film je naprosto přímým svědectvím o nastupující generaci, která se zajímá o politiku a veřejný život. Teenageři a dvacátníci tu otevřeně hovoří o svých možných postech v budoucím životě („Asi to ministerstvo vnitra. Nebo možná něco ekonomickýho, mám vystudovanou tu střední ekonomku. Nebo i to zdravotnictví by mi šlo.”) a také se v dokumentu vzájemně, byť ne z očí do očí, přou o minulosti („Mně by se vopravdu líbilo žít si za tý sovětský okupace, za normalizace hezky v paneláku, chodit do práce a milovat Sovětskej svaz.”) . Zanícenost a ideologická slepota je tu zřejmá z obou nesmiřitelných táborů. Jedni si vylepují portrét Václava Klause i na záchod, ti druzí zase vzývají Lenina, Che Guevaru i Stalina. Lindě Jablonské se podařilo vstoupit do dost neznámých vod a syrově a přitom zcela nezávisle vylíčit, jak komicky můžou znít „velká” a vážně míněná politická slova z mladých úst – a je docela jedno, jestli jsou ta ústa rudá nebo modrá.
Děs, který je stále s tebou
Ironicky a metaforicky zároveň vyznívá také nový ruský soutěžní film běloruského režiséra Arkadije Jachnise s názvem Děs, který je stále s tebou. V provinčním ruském městě spolu žijí v malém bytě nedostudovaný psycholog Varzumov a učitelka němčiny Lera. Jednoho dne se k nim znenadání nastěhuje pětimístné ozbrojené armádní komando. Varzumov se vojáky snaží vystrnadit, ale postupně spíše podléhá jakémusi ošálení – nic nechápe a myslí si, že chápe vše – a zároveň se stává nadšeným obdivovatelem nejvyššího představitele nezvaných hostů v uniformě. Příběh dále komplikuje jeho apatická manželka, která v zoufalství vidí spásu ve vstupu do církve. Snímek je velmi symbolický a metaforický, má v sobě jakési poselství, které ale není lehké pochopit (zpravodajové DTA se na vyznění filmu neshodli). Každopádně ale patří k nejzajímavějším a nejvýraznějším uměleckým filmům z poslední doby – i proto, že pochází ze země, která momentálně řeší, na jakou stranu se ve svém vývoji vydá. Podobně se totiž rozhodoval filmový hrdina Varzumov ve výborném podání herce Jurije Nifontova.
Fotbal a cena diváků
Ale nejsou jen vážné věci na festivalu. Mezi příjemná odlehčení bude zajisté patřit charitativní fotbalový zápas mezi zástupci města Karlovy Vary a týmem Real Top, jehož mužstvo budou tvořit například režisér David Ondříček, muzikant Jan P. Muchow, herec Jiří Mádl, anebo výkonný ředitel MFF KV Kryštof Mucha.
Pokud si myslíte, že řadový návštěvník festivalu je něco jako kapka v moři, moc se pletete. Díky divácké ceně deníku Právo rozhodují o jednom s oceněných filmů i běžní diváci. První je aktuálně Harold a Maud, přes třicet let starý americký snímek, jehož představitel hlavního hrdiny Bud Cort je jedním z letošních festivalových hostů. Ale ještě není nic ztraceno, takže pokud jste na festivalu, nezapomeňte po každé projekci hlasovat. Třeba zvítězí právě „váš“ film.
To je pro dnešek vše, musíme běžet, jinak nás všude předběhnou baťůžkáři. A navíc nás už z toho koukání na stříbrné plátno bolí všechny čtyři oči.
Z press centra hotelu Thermal
Anča a David
děkujeme:)
(viveca, 7. 7. 2007 11:59)