Paradox

Po několika upozorněních, poukazujících na delší absenci mých článků na Paradoxu, jsem s povzdechem zasedla ke stolu, cos přikusujíc a rozhodla se, že teda zase něco zplodím. Otázka je co. Asi si budu muset vycucat z prstu nějakou slátaninu.

No, říkám si, hlavně že už vím, co chci napsat, s realizací to ale asi bude horší. Látat sice umím, sací, neboli cucací raflex taky mám, dokonce od narození, ale s těma prstama to bude svízel. Předně je tu otázka z kterého. Mám jich, jakožto správný homo sapiens sapiens (až na vyjímky, jako jsou například řezbáři, pyrotechnici, kutilové a popřípadě smolaři), celkem dvacet. Těch spodních deset ale počítat nebudu, cucání by bylo nehygienické a nepohodlné. Prsty na pravé ruce musím vyloučit pro změnu jako neplnohodnotné, neboť po několika frakturních a luxačních incidentech by výsledný produkt výcucu nemusel být právě kvalitní.

Takže mi zbyla ruka levá, ruka od srdce, kterou si podávají skauti a jiní blázni. Z malíčku ale nic nevycucám pro jeho nedostatečnou velikost, malíček v rodině prstů zastupuje dítě a možná ještě spíš nemluvně. Na prsteníčku se nosí prsteny, je to bláznivá marnivá holka a tak ať cucám, jak cucám, je to pořád to samé. Zlato nebo stříbro? Granáty nebo briliaty? A sluší mi to??

Prostředníček je mezi prsty největší a taky nejsprostší. Zastupuje urostlého hrubého chlapa, nejspíš nějakého burana, kterému není nic svaté. Všude ční a kdekoho uráží a protože vás nechci pohoršit, radši sem nebudu psát, co jsem se od něho dozvěděla. Také ukazováček mi toho napovídal až až. Je to mezi prsty ta největší drbna a proradnice. Na kdekoho ukáže, někdy správně, někdy křivě, někoho podrbe za uchem, jinému třeba vypíchne oko. Plete páté přes deváté a kus smyslu v tom není.

Cucání palce mi odmala všichni zakazovali. „Budeš mít křivý zuby, vykotlanej palec a šilhat, jako sousedovic Aneta,“ poukazovala moje matka na sousedovic holčičku, která v této disciplíně dosahovala skutečné virtuozity. Já jsem však záhy došla k tomu, že palec má přece jen něco do sebe, stojí přece proti ostatním prstům, to znamená že je vůči těm miminům, marnivkám, sprosťákům a drbnám, docela jistě v opozici. Tak jsem milý palec strčila do pusy, rozhlédla se, zda mě nikdo nevidí a nechala si svým drahým a milým prstem poradit, o čem to dneska má být.

A hle, slátanina je na světě, ani to nebolelo.