Paradox

Když jsem si vykládala naposledy karty, nejspíš jsem udělala několik zásadních chyb. Zaprvé, určitě jsem při rozhodování, zda si vyložit či ne, nebyla zcela příčetná. Za druhé, ptala jsem se na něco, o čem jsem se zařekla, že se na to nikdy ptát nebudu. A za třetí, výslednou věštbu jsem nevzala zcela vážně.

Už samotný fakt, že člověk sebere dost drzosti k tomu, aby se ptal na lásku, je trestuhodný. To mi bylo jasné od začátku. A taky vlastně nevím, co jsem chtěla slyšet. Asi něco o tom, jak budu šťastná ve fungujícím vztahu s ideálním chlapem. Není se co divit, že mě výsledek mírně řečeno šokoval. Poslední odkrytá katra mi totiž se zřejmým výsměchem slibovala, že budu trpět. A já došla k závěru, že jsem zřejmě zvolila k výkladu špatnou dobu a taky jsem se - hehe - při výběru karty prostě přehmátla.

Zatímco přemýšlím, co bych v záchvatu sebelítosti ještě sežrala, moje ruce mechanicky vyťukávají na klávesnici tuhle srdcebolnou slátaninu. Dochází mi, ostatně jako už poněkolikáté, že karty nikdy nelžou. A i když jejich předpověď v tu chvíli nevypadá zrovna logicky, časem se splní do puntíku. Nejspíš budu k dalšímu výkladu potřebovat hodně odvahy. Anebo si vyrobím z bílého kartonu jásavé barevné karty se srdíčky.

Otázka zní, jestli je lepší čelit pravdě anebo si stavět vzdušné zámky. Nejspíš ta pravda, protože i přes počáteční zoufalství se s ní člověk je schopný vyrovnat. Aspoň u mě to tak funguje. Jasně, jsem ještě mladá, na lásku mám času dost a dál už si poslechněte sami svou vlastní babičku. Jenomže někdy je člověku prostě smutno. Jen tak, normálně smutno, že je sám. Tohle není seznamovací inzerát, ani se nesnažím vyvolat soucit.
Jsem grafoman, takže prostě píšu. Píšu, když jsem v pohodě, stejně jako píšu, když jsem v depce. Někdy to pomůže. Někdy ne.

Paradoxně se teď cítím o něco líp. Omlouvám se tímto všem, kdo netušili, o co jde, a nedopatřením si přečetli tenhle můj blábol. Snad jste neutrpěli moc velký psychický otřes.

Nejspíš si teď dám zmrzlinu. Mám na ni celý den chuť a navíc je ďábelské vedro. Jestli si ji zasloužím, to nevím, každopádně je lepší nic neřešit a zmocnit se jí dřív, než to udělá jiný člen naší rodiny. Potom vyklidím morčeti a nejspíš se mi na chvíli povede zapomenout na svoje stupidní problémy. Protože co jsou lásky jedný holky proti globálnímu oteplování? Kdo to neví, ať se zeptá karet. Pokud se tedy cítí dostatečně silný a vyrovnaný na to, aby unesl krutou pravdu =)